Každý den se snažíme vám přinášet čerstvé zprávy ze života dvou né tak pomatených obyvatelek, jejichž existence nezávisí jen na vašich diváckých hlasech, ale na nekolika dalších skutečnostech, které mohou být zobrazený jen po čtrnácté hodině. Je mi upřímně jedno zda vás můj text zaujal, ale v případě že ano si dovolím vás nasměrovat pod naše záhláví, kde je k nalezení další snůžka keců, ještě více matoucí než samotní první dojem z našeho blogu. Pro lepší orientaci na našem blogu jsme se i my, zastánci nerubrikových stránek, odvážili vám dokázat, že vás dokážeme zaujmout:


Dej lajk, pokud si myslíš že dokážeš napsat svoje jméno loktem, se zavřenýma očima nebo pokud se ti líbí stránka Nadrženost. Nevím, jak bych tuto rubriku jinak popsala, jelikož se zde nachází vše, čemu dáváme lajk.

Naše inteligentní, demokraticky nezávislé, škodlivější než život, ostřejší než kečup, hrozivější než Orochimarova ranní hygiena, mocnější než hnijící velrybí zdechlina; řeči.

TOP SECRET BITCH, díl první: KIRK

2. august 2013 at 16:40 | Drahá Obyvatelka
Dneska jsem se rozhodla napsat článek a to ne jen tak nějaký, ale článek na téma. Téma týdne blogu.cz mě nezajímá, já mám vlastní téma.
A to nejlepší téma, o kterém můžu psát je hlavní postava Gilmorových děvčat - Kirk.

Kirk je skvělý člověk. Kirk je sexy. Kirk je důvodem, proč každé ráno vstát z postele.

Je to pošťák, prodavač pleťových přípravků, přítel velmi starých žen, hlídač psů, promítač filmů v kině, realitní agent, fotograf, instalatér alarmů, chodící hot dog, kometátor hokejových zápasů, herec ve školní hře a boháč v jednom.

Ale pozor, co to tu smrdí - aha to je náš blog vstávající z hrobu a přinášející s sebou nový článek! Proč ne?

29. july 2013 at 14:20 | Fetnu Raito-kunová a její imaginární kamarád, který vás vidí! A myslim to vážně, ty prase!
"Náš Joy sestrojil stroj.
Náš Tod uved ho v chod.
Náš Jouk mu do něj pšouk,
mašin se polámal, ooooi!"

Dog days are over! NO! NO!

18. february 2012 at 15:59 | Čaj, který se Vás dotéká.
Konečně!
Za celou dobu, co mám noťase jsem nedostala přesně takovou chillovou náladu jako teď. Sednou si do tureckýho sedu, počítač před sebou, čaj vedle. Všechno si můžete k životu právě přát!

Dlouho jsem Vám o nás nic neřekla, a protože se kvůli tomu cítím opravdu, ale opravdu špatně, neřeknu Vám o nás nic ani dneska.
Není čas. Uklízení a práce a škola a florbal a prezidentování a dělání mezer za každým nesmyslným odstavcem.
a tak si pustíme jednu hrozně fajn písničku, kterou se dneska řídím. Moje angličtina se pořád nezlepšila a tak si text domýšlím sama (Nelenoš! Neeeee-le-nooooš!)

Poslouchejte a trapně plkejte o tom, jaký je dneska pěkný počasí, stejně jako já!

I WANT TO BREAK FREE! a Fran se párkrát zadařilo na předkrmech.

27. august 2011 at 21:19 | Ryuuga Fetnu Hydegi. Čaj, který se vás dotéká. Příborník. Baťůžek. Artičok a Wafleeee!

Byl pozdní večer - 27. srpna -večerní srpen - byl lásky čas.


HOVEN!


Takže zdravím vespolek,
ovšem, je deštivé počasí, což znamená, že musím napsat článek. Né, vlastně to znamená jenom to, že jsem venku zmokla, jsem naštvaná, přežraná a nudím se. To vše a ještě víc obnáší deštivé počasí u mě. Dále vám můžu povědět o neskonalé kreativitě, perverznosti, perspektivnosti a podlézavosti. Nechci však, aby si moji čtenáři cítili špatně a zanedbaně a proto nebudu vyprávět o mně, ale o dnu, který jsem dnes prožila.


Začalo to ráno, 12. hodina odbila a lampa ještě svítila. Bylo totiž šero a já nemám ráda šero u mě v pokojíčku. Vstala jsem z postele, podívala se do zrcadla - lekla se a odešla se podívat, co vlastně máme v lednici, aby mi to máma mohla udělat na brunch. Nastal zvrat! MOJE MÁMA NEBYLA DOMA! Takže jsem se líně odplazila zpátky do pokoje, abych si ustlala, podívala se na facebook (:() a převlékla se do něčeho, co vypadalo líp než moje pyžamo. Zabralo mi to dobré dvě hodiny. Ústní hygiena je přeceňovaná. Teď přejdu k části, na kterou jsem opravdu pyšná. Víte, poslední dobou s fete trpíme vážnou úchylkou. Jde o pořad….ale není to jen tak ledajaký pořad. HELL'S KITCHEN nám sebralo naše mladistvé srdce a přidalo ho do přílohy k halibutovi. Amen. - Takže abych se dostala k tomu, co jsem dokázala…udělala jsem tousty! z celého toustového chleba a k tomu míchaná vajíčka! Byla jsem na sebe tak pyšná a už jsem si představovala, jak budu brzo stát v Ramseyho kuchyni a on na mě bude řvát, aach..Ave Gordon. Co se dělo dál mi teď ani nepřijde tak podstatné, chci vám říct o další úchylce, která nás doslova posedla. Týká se okrajově také Pekelné kuchyně - je to vážná věc lidi, měly bychom se dát léčit. Jsme doslova ujetí na halibutech. Halibut je druh ryby, kterou Ramsey podává v Pekelce. Říkáte, že nejde být ujetá na rybě? Když v pořadu komentátor říká, že je někdo v nemocnici a vy vykřiknete, že doufáte, že to není halibut! tak máte potvrzeno, že ujetí jste. Když si říkáte, že kdyby jste byli v Pekelné kuchyni, chcete aby místo vaší rodiny přišla Tanya Steelová s Halibutem ruku v ruce, taky vám to na ujetosti neubere. Čímž se dostáváme k naší další úchylce - Tanya Steelová. Tanya Steelová byla porotkyně - neboněcotakovýho - v 6. řadě PK. K milování a neustálého snažení se najít o ní něco na internetu vedlo jen to, že když ji Ramsey jmenoval, udělala jsem obličej, který můžu znázornit pouze tímto smajlíkem - >:-J. Vypadá to zvrhle, ale za to může jenom Tanya Steelová!


Nemůžu vám o tom psát dál, zničilo by mě to a vás snad taky.


Takže přeju dobrou noc, dobrou chuť a nezapomeňte se podívat na Hell's Kitchen. *_*


Ten Halibut je syrovej! Ta rýže křupe mezi zubama! Dejte mi svůj rondon a odejděte z Pekelné kuchyně.
(Buď ti požehnáno óó převeliký Šéfe!)

we all live, in a pokemon world, i wanna be the greatest master of them all

11. august 2011 at 22:45 | slečna Uchihová, duhým jménem Raito-kunová, páchající další zločin proti společnosti uveřejňováním těch zvráceností, které si dovoluje nazývat články a tak ohrožovat své okolí a uvádět nezletilé do stavu panického.
Po dlouhé době jsem se opět odhodlala přinutit svojí línou ruku, šťouhnout do myši a přihlásit se na náš blog. Hned potom co jsem zjistila, že téma týdne je porno jsem se běžěla pozdravit s naším blogem. Můj dobrý kamarád toplist mě ale dnes nepotěšil. "Kurva, klesá nám návštěvnost!" zaklela jsem. V hlavě se mi zapla dramatická hudba v rytmu Sephirotha. Neříkám, že kdysi náš blog navštěvoval celý svět, ale trochu mi to láme moje blogařské srdce. V tuto chvíli jsem naohdila romanticko-melancholic-ký soundtrack ze Šeherezády. Moje články upadnou v zapomění ještě před koncem světa.
Áh, ten záhadný konec světa. Ať už je to pravda nebo fikce, vsaďte se kolik lidí si uspořádá Vánoce 20. prosince, jen aby měli jistotu že si stihnou rozdat dárečky ještě před smrtí. Já osobně jsem si na den velké zkázy nastavila do mobilního kalendáře upomínku "konec sveta" a vážně se těším až mi to v kapse zazvoní když to všechno vypukne. Je to vlastně takové odlehčení situace, zrovna když se na vás bude řítit velká vlna vody a božího hněvu, těsně před tím než naší malou planetu ovládnou Vogoni a vy si budete říkát, že tohle není skutečnost, vás váš mobil přesvědčí, že je.
Vždy však existuje plán B. V tomto přípádě to může znamenat, že se žádný konec s velkým Ká nekoná a mimozemšťani to nechaj na jindy. Tím pádem vás upomínka zbytečně vyruší zrovna třeba při balení vánočních dárečku a tím se totálně vyruší efekt pro odlehčení situce.
Ale vraťme se k první teorii, tedy k plánu A. Co bude pak? Top topic otázka, zajímající všechny zúčastněné. Popravdě to může být každému jedno. Většina z nás bude stějně ležet pod nějakým těžkým šutrem, který kdysi býval náš dům. Vogoni si nejspíš z našich pozemských trosek postaví laboratoře, roboty, které nasadí do laboratoří jelokož jsou moc lýní zajímat se o věci týkající se laboratoří. A dojde i na zábavní centra. I když ve vzduchu stále visí otázka k čemu vlastně t