Každý den se snažíme vám přinášet čerstvé zprávy ze života dvou né tak pomatených obyvatelek, jejichž existence nezávisí jen na vašich diváckých hlasech, ale na nekolika dalších skutečnostech, které mohou být zobrazený jen po čtrnácté hodině. Je mi upřímně jedno zda vás můj text zaujal, ale v případě že ano si dovolím vás nasměrovat pod naše záhláví, kde je k nalezení další snůžka keců, ještě více matoucí než samotní první dojem z našeho blogu. Pro lepší orientaci na našem blogu jsme se i my, zastánci nerubrikových stránek, odvážili vám dokázat, že vás dokážeme zaujmout:


Dej lajk, pokud si myslíš že dokážeš napsat svoje jméno loktem, se zavřenýma očima nebo pokud se ti líbí stránka Nadrženost. Nevím, jak bych tuto rubriku jinak popsala, jelikož se zde nachází vše, čemu dáváme lajk.

we all live, in a pokemon world, i wanna be the greatest master of them all

11. august 2011 at 22:45 | slečna Uchihová, duhým jménem Raito-kunová, páchající další zločin proti společnosti uveřejňováním těch zvráceností, které si dovoluje nazývat články a tak ohrožovat své okolí a uvádět nezletilé do stavu panického. |  Naše inteligentní, demokraticky nezávislé, škodlivější než život, ostřejší než kečup, hrozivější než Orochimarova ranní hygiena, mocnější než hnijící velrybí zdechlina; řeči.
Po dlouhé době jsem se opět odhodlala přinutit svojí línou ruku, šťouhnout do myši a přihlásit se na náš blog. Hned potom co jsem zjistila, že téma týdne je porno jsem se běžěla pozdravit s naším blogem. Můj dobrý kamarád toplist mě ale dnes nepotěšil. "Kurva, klesá nám návštěvnost!" zaklela jsem. V hlavě se mi zapla dramatická hudba v rytmu Sephirotha. Neříkám, že kdysi náš blog navštěvoval celý svět, ale trochu mi to láme moje blogařské srdce. V tuto chvíli jsem naohdila romanticko-melancholic-ký soundtrack ze Šeherezády. Moje články upadnou v zapomění ještě před koncem světa.
Áh, ten záhadný konec světa. Ať už je to pravda nebo fikce, vsaďte se kolik lidí si uspořádá Vánoce 20. prosince, jen aby měli jistotu že si stihnou rozdat dárečky ještě před smrtí. Já osobně jsem si na den velké zkázy nastavila do mobilního kalendáře upomínku "konec sveta" a vážně se těším až mi to v kapse zazvoní když to všechno vypukne. Je to vlastně takové odlehčení situace, zrovna když se na vás bude řítit velká vlna vody a božího hněvu, těsně před tím než naší malou planetu ovládnou Vogoni a vy si budete říkát, že tohle není skutečnost, vás váš mobil přesvědčí, že je.
Vždy však existuje plán B. V tomto přípádě to může znamenat, že se žádný konec s velkým Ká nekoná a mimozemšťani to nechaj na jindy. Tím pádem vás upomínka zbytečně vyruší zrovna třeba při balení vánočních dárečku a tím se totálně vyruší efekt pro odlehčení situce.
Ale vraťme se k první teorii, tedy k plánu A. Co bude pak? Top topic otázka, zajímající všechny zúčastněné. Popravdě to může být každému jedno. Většina z nás bude stějně ležet pod nějakým těžkým šutrem, který kdysi býval náš dům. Vogoni si nejspíš z našich pozemských trosek postaví laboratoře, roboty, které nasadí do laboratoří jelokož jsou moc lýní zajímat se o věci týkající se laboratoří. A dojde i na zábavní centra. I když ve vzduchu stále visí otázka k čemu vlastně ty laboratoře jsou.
Zabavní centrum určené pro Vogonské osazenstvo je už trochu větší oříšek pro moji fantazii. Nejdřív je nutno, zamyslet se jak se vůbec takový průměrný všední Vogon dokáže zabavit.

Tři tečky.

Dalších pár teček.

A ještě jeden trapný nášup teček. Tím vám chci říct, že na tímhle témátem jsem důmala pár minut. Pak jsem to vzdala a odešla. Teď se po nekolika dnech vracím a přesto vůbec nevím. Proč? Snad protože bagr.

Abych to řekla a vyjádřila upřímnými písmenky, už pár dobrých měsíců se snažím stvořit článek, ale všechny moje marné pokusy se hroutí v jeden velký fail. Můj umělecký duch umírá. (Jak probíhá smrt ducha si povíme příště.)

Proto každému nespíš došlo, že v tomto článku nejde už ani tak o kvalitu. Jde prostě o strategický krok. Jelikož za několik pár krásných dní nastane moment kdy mi zruší blog, protože se o něj nestarám.

Takovým momentům v životě blogů, se odjakživa říkalo KRIZE.

V příštím článku se dozvíte něco málo o tom, co bude příště.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama