Každý den se snažíme vám přinášet čerstvé zprávy ze života dvou né tak pomatených obyvatelek, jejichž existence nezávisí jen na vašich diváckých hlasech, ale na nekolika dalších skutečnostech, které mohou být zobrazený jen po čtrnácté hodině. Je mi upřímně jedno zda vás můj text zaujal, ale v případě že ano si dovolím vás nasměrovat pod naše záhláví, kde je k nalezení další snůžka keců, ještě více matoucí než samotní první dojem z našeho blogu. Pro lepší orientaci na našem blogu jsme se i my, zastánci nerubrikových stránek, odvážili vám dokázat, že vás dokážeme zaujmout:


Dej lajk, pokud si myslíš že dokážeš napsat svoje jméno loktem, se zavřenýma očima nebo pokud se ti líbí stránka Nadrženost. Nevím, jak bych tuto rubriku jinak popsala, jelikož se zde nachází vše, čemu dáváme lajk.

Obložené hmyzí talíře

20. september 2010 at 18:22 | Fetnu Raito-kunová
Fetnů přišla na velmi zajímavou úvahu, že ať už máte rádi pondělí nebo ne, děje se při něm spousta akčních (né tak akčních) věcí o kterých vám tu můžu sepsat článek (ale nic si on něj neslibujte, protože mám za sebou osm hodin vě škole, šest koleček na školním hřišti a moc dobrej oběd). Dokonce už v noci z neděle na pondělí se mi zdají opravdu podivné sny (někdo by možná řekl noční můry, ale já mám docela silnej žaludek). Takže, méně zajímavá věc na mém snu bylo to že jsem měla v pokoji na místě kde je počítač velkou televizi, možná bych si to měla vyložit jako znamení z vesmíru (nebo jenom z mé hlavy), že bych jí měla upřednostnit před počítačem. Sen pokračoval dál tím že jsem si do pokoje přinesla talíř s jídlem (něco s něčím a na tom byl salát), na chviličku jsem z pokoje odběhla, během toho se s mým talířem zřejmě děli ďábelské obřady, protože když jsem se vrátila na talíři bylo (seřazeno podle počtu zastoupenosti): cca 20 mušek, 5 až 7 chrobáků, 3 utopené mušky ve šťávě ze salátu (budiž jim šťáva lehká) a jedna stonožka. Tak jsem tam na to chvíli zírala, a co s tim teď? Chňapla jsem to za ten nejokrajovitější okraj a běžela s tim do kuchyně. Probudila jsem se s pocitem, že všude kolem mně jsou brouci, něco jsem na sobě cítíla ale ukázalo se že to byl jen můj ipod a tak bylo všechno v pořádku (až na to že mám úchylácký sny o hmyzem obložených talířích).
Ráno jsem sledovala Spongeboba, který nemohl udělat řidičák protože vždy narazil a paní Rybová se z toho nafoukla. Cestou do školy jsem kámošce celý můj bojový sen převyprávěla v kratší nevyspalé ranní verzy. Začátek vyučování, znáte to, neustále přecházíte z prvního patra do druhého, a naopak, připadáte si u toho jak idioti a nebo to vůbec nevnímáte, protože ještě ani nejste vzhůru (podle názoru našeho učitele jsme druhou hodinu ještě v pohodě, pche) a musíte kamarádku doprovodit na záchod protože se potřebuje podívat jak vypadá a nebo se stydí před lidma smrkat (prý jí to deprimuje). Potom přijde pátá hodina, kdy už jste jakž takž při vědomí a začnout se dít pozoruhodné konverzace. Byl dějepis, probírali jsme něco (historickýho) a já s moji spolužačkou jsme vykoumali že náš učitel je farář, v kabinetě má zpovědnici a zítra přijde oblečený v náboženském hábitu. Dále jsme při naši dějepisné diskuzi zjistili že učitel (ten s tou zpovědnicí) je faraon s píčusama na hlavě (po představu odkaz na obrázek zde ). Moje spolužačka má vcelku odlišný názor na to, jak to tu všechno vzniklo narozdíl od dějepisné učebnice, proto si dovolím jí citovat: "Nejdřív byl chléb, pak byl chlebíček, pak zrno, pak celé zrno a pak celozrnný chlebíček". Také zastává názoru, že Ludvík Jagelloncký svedl bytvu u Moháče s Mohamedem, kdo ví co je na tom pravdy.
Po příchodu domů a po tom božím obědě jsem se dozvěděla, že budeme muset na češtině recitovat básně z kytice a zdá se, že po nás učitel očekává herecký výkon, řekl totiž něco ve smyslu že s odříkáváním můžeme jít domů (ve smyslu když někoho naštvete, tak vám řekne: "Víš co di domů", ale takhle nám to neřekl, já jsem to jen přeložila do své fetnuštiny).
Abych byla upřímná, už mě dost bolí zadek a připadám si jako bych ten článek psala už tejden. Zítra má být jasno až polojasno, po ránnu ojediněle mlhy, tak si to užijte a já si počkám až bude zas pršet. Sayonara. http://e.deviantart.net/emoticons/m/mwahaha.gif

Tehle song zpívá psychouš Gaara z Naruta. Ryuuga Fetnu mi řekla, že to sem mám hodit k nějakýmu článku, je to fakt psycho, muhaha.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama