Každý den se snažíme vám přinášet čerstvé zprávy ze života dvou né tak pomatených obyvatelek, jejichž existence nezávisí jen na vašich diváckých hlasech, ale na nekolika dalších skutečnostech, které mohou být zobrazený jen po čtrnácté hodině. Je mi upřímně jedno zda vás můj text zaujal, ale v případě že ano si dovolím vás nasměrovat pod naše záhláví, kde je k nalezení další snůžka keců, ještě více matoucí než samotní první dojem z našeho blogu. Pro lepší orientaci na našem blogu jsme se i my, zastánci nerubrikových stránek, odvážili vám dokázat, že vás dokážeme zaujmout:


Dej lajk, pokud si myslíš že dokážeš napsat svoje jméno loktem, se zavřenýma očima nebo pokud se ti líbí stránka Nadrženost. Nevím, jak bych tuto rubriku jinak popsala, jelikož se zde nachází vše, čemu dáváme lajk.

wut? like birthday? like birth? it sounds like bird..AND BIRD IS THE WORD!

6. december 2013 at 21:33 | Fetnu Raito-kunová, Leela Turanga, somkrát se suchýma loktama + pleeeease dont bí bič, vím, že tam mám chyby, someone stoles it D:
Drazí a drahé,

sešli jsme se zde, abychom uctili památku našeho zesnulého - ne tak zesnulého blogu a zároveň oslavili dnešní slavností den.
a teď už jenom k tobě má dlouholetá spolublogařko!

Jak určitě víš, tak rozhodně nejsem spisovatelka, písařka (to je ta co písá) ani náruživá čtenářka (ale znám slovo náruživá) a tak nevím, jestli něco z toho, co tady dnes píšu bude dávat smysl. Spíš určitě víš, že nebude, protože mě znáš :3
Už je tomu skoro osmnáct neuvěřitelných let, co jsem tě málem zalehla, když tě přivezli z porodnice a co jsme se spolu vyfotily v postýlce s drsnýma brýlema. Hrozně utekly i časy, kdy jsme házely paňáčka do krabice se stavebnicí a pak jsme se smály tomu, jak jsme ho tam našly. Kdy jsme potřebovali udržovat náš kapitál z bublinek. Kdy jsme na paní z balkonu zakřičely: "tak to byl SIČÁK!", kdy jsme si chodily zahrát línej tenis do RONDELU, kdy jsme chodily na houpačky, vyhazovaly z nich boty a pak šly do našeho bytu s Kristnýnou. Kdy jsme chodily za Beláčem a Čepičkou a chodily na kolotoč a byly v lese se podívat na místo, kde hrajou airsoft a byly v Prokopáku s paní VALIŠOVOU, kterou jsme pak musely pozdravovat v óčku, kam jsme šly v pyžamech a já vylezla ze záběru, ale nechaly jsme si zahrát SHREI od Tokio Hotel. a odehrálo se toho mnohem víc, ale já si na to všechno takhle rychle nevzpomenu :(
 

Next articles


Where to go next

Advertisement